Jak střelili Klímu a já u toho nebyl

Nedávno (před pár týdny) se do mne na smíchovské ulici pustila nějaká mladší dáma - asi příznivkyně nového vedení Prahy 5: „Co jste to udělal tomu panu Klímovi!“ Chvíli jsem musel přemýšlet, o jakého Klímu to vlastně jde. Snažil jsem se té paní vysvětlit, že v podstatě nevím, oč tu běží. Samozřejmě marně. Takže jsem zrychlil krok, zanechaje rozhořčenou sufražetku jejímu osudu a věc jsem pustil z hlavy.

Druhý den jsem si v novinách přečetl, že stojím za odvoláním starosty Prahy 5 MUDr. Radka Klímy z TOP09. Na jednu stranu mne podobné spekulace baví. Nejsem v politice od července 2010, nemám žádnou veřejnou funkci, nemám žádnou stranickou funkci a dokonce nejsem členem žádné politické strany. Teď už nejsem dokonce ani bývalý starosta, nýbrž bývalý – bývalý starosta. Ale zdá se, že pro novináře a některé své „příznivce“ jsem pořád dostatečně lákavé sousto. Asi jsem zanechal v jejich myslích tak hlubokou a nesmazatelnou stopu, že se jim po mé přítomnosti – zdá se – opravdu upřímně stýská.

Marně jsem přemýšlel, jak bych to měl udělat, abych dal do pohybu temné síly a srazil starostu z jeho křesla. V Praze 5 vládla a ještě vládne koalice TOP09, Věcí veřejných a sociálních demokratů. Technicky vzato má velmi pohodlnou většinu. Jinými slovy nešlo o nějaké drobné přeběhlictví, ale pro odvolání vlastního člověka hlasovala překvapivě velká část zastupitelů zvolených za TOP09. Neumím si představit, jak bych zvenku a bez jakéhokoliv vlivu (včetně vlivu v ODS), dával dohromady takové spiknutí.

A upřímně řeknu jedno – pokud bych něco takového osnoval, tak bych nikdy, ale opravdu nikdy nešel do situace, kdy lze starostu odvolat, avšak není dohoda o okamžité volbě jeho nástupce. Prostě z historie známe rčení „král je mrtev, ať žije král“. Protože pan Klíma byl „odstřelen“ v první části října, dodnes však Praha 5 nemá starostu. Vzhledem k vylučovací mánii ve zdejších stranách je to dokonce tak, že většina členů Rady městské části není v aktuální chvíli členy strany, za kterou byli zvoleni do zastupitelstva a nominováni do Rady. Když jsem já dělal politiku a někdo musel tzv. jít, tak jsem měl vždy promyšlený další postup a rychlé řešení takové situace. Takže když mne nyní novináři označují za strůjce tohoto zmatku, sice mne to obveseluje, ale na straně druhé mne to hněvá. Kdybych to byl býval opravdu chystal já, mělo by to jinou úroveň a kvalitu. A věřte, že Praha 5 by měla nového starostu pět minut poté, co by byl pan Klíma odvolán. Odvolat a nemít řešení – to je nezodpovědné vůči voličům.

 Podle novin a šeptandy jsem to celé dal dohromady, aby se na radnici mohli vrátit „jančíkovci“. Těžko říci, kdo to má být, nehodlám o tom ani spekulovat. Spíše řeknu, proč si nemalá část koalice řekla, že se starosty musí zbavit. On totiž dovedl Prahu 5 do stavu klinické (klímické) smrti. Jediná místní investiční akce, o které se za poslední dva roky dozvěděla celá země, je projekt putujících betonových monster (eufemisticky nazývaných „květináče“, ale ona to jsou spíše pořádná koryta) za velké peníze. Vedení radnice to zkusilo tradičně hodit na mne, ale to je lež, jako věž – kdo má zájem o přesné informace, najde je zde.

Ve skutečnosti za dva roky vlády tato koalice TOP 09, VV a ČSSD neudělala v podstatě vůbec nic. Pokud jsem schopen to posoudit, tak ze všeho nejméně vykonala pro splnění svých (pardon) ambiciózních volebních programů. Za to ji vydržela „jančíkovská hysterie“.  Včetně vyhození téměř celého pečlivě složeného úřednického aparátu a nahrazení novými „svými“ lidmi bez jakýchkoliv zkušeností a také odbornosti. Klidně to berte, jako chlubení, ale za dvanáct let mého působení ve vedení Prahy 5 jsem dal dohromady velmi dobře fungující tým úředníků a úřad do listopadu 2010 šlapal jako švýcarské hodinky. Co z toho zbylo? Nyní má radnice více placených funkcionářů, než kdykoliv dříve, má více úředníků, o jejichž profesionalitě a fundovanosti se dá s úspěchem pochybovat. Jestli to také nebylo tím, že pan bývalý starosta (naopak od bývalého – bývalého starosty) netrávil na radnici nebo mezi občany příliš času a raději se věnoval jiným, asi zajímavějším aktivitám.  Jak známo, když není kocour doma, mají myši pré.

Po panu Klímovi nic nezůstalo. Nic, kromě přezdívky „Neznámý vojín“ (neboť prý byl velmi populární, ale skoro nikdo ho nikdy neviděl). A nic, kromě desítek betonových koryt, podle kterých kdosi vtipně přejmenoval Prahu 5 na „Truhlíkoland“. Ve srovnání s jeho krátkou kariérou mám docela dobrý pocit. Nepotřebuji mít na Smíchově a v dalších částech Prahy 5 pamětní desky, protože v podstatě všude stojí stavby, které vznikly na konci devadesátých let a pak do roku 2010. Tedy v čase, kdy jsem se, jako místostarosta a pak jako starosta poměrně zásadně podílel na řízení městské části Praha 5, která se následně stala druhým centrem hlavního města. Nebyl jsem moc populární, ale měl jsem výsledky. Pan Klíma populární byl. A zbyla po něm ta koryta.